Kateřina Držková
Jan Haubelt
Filip Smetana
Matěj Smetana
Pavel Sterec
Il nome della mostra si riferisce ad una postproduzione.
Qualcosa, che aveva già una forma solida che diventa flessibile e malleabile,
per poi poter tornare allo stato iniziale.
In una certa misura ciò è di per sé la creazione artistica in generale, non è
però motivo sufficiente per giustificare una mostra.
La tendenza a creare una nuova edizione è tuttavia una proprietà
caratteristica in alcuni degli autori.
Coloro che hanno questa attitudine adottano un procedimento simile a quando
si tempra l´acciaio.
Il metallo è caldo e poi rapidamente raffreddato, l'intero processo viene
ripetuto piu’ volte.
Il risultato è molto rigido, ma fragile e non flessibile.
Il lavoro degli artisti presentati alla mostra passa da un media all’altro,
ripetutamente forgiato e raffreddato, crittografato e decodificato.
Anche se il risultato dei lavori appare naturale, sentiamo in loro una
traccia violenta causata dal passaggio da uno stato all’altro.
La visione minimale delle singole opere è il pretesto con il quale si trova
la voglia di fare le cose
più complesse di quelle che potevano essere.
.
Název výstavy odkazuje k určité postprodukční práci. Něco, co mělo již
pevný tvar, se znovu stává ohebným a tvárným materiálem, aby to bylo
posléze znovu vytvrzeno. Do určité míry je tento postup vlastní
umělecké tvorbě obecně, a nebyl by proto zvláštní důvod tematizovat jej
na výstavě. Sklon vytvářet přepracovaná vydání je však určitou
povahovou vlastností, kterou mají různí tvůrci v různé míře. Ti, kteří
mají k přepracovaným vydáním sklony, tvoří podobně, jako když se
vyrábí kalená ocel. Železo se za tepla kuje a pak je rychle ochlazeno,
celý proces se mnohokrát opakuje. Výsledkem je velmi tvrdá, avšak křehká
a neohebná ocel. Umělci představení na této výstavě přelévají svá díla
z média do média. Kují a ochlazují - pořád dokola. Šifrují a dekódují.
Výsledná díla působí sice přirozeně, ale zároveň v nich cítíme stopy
násilného přetahování z jedné do druhé podoby. Minimalistická vizualita
jednotlivých děl je rouškou, za kterou se skrývá nutkání dělat věci
složitější, než by mohly být.
.
The name of the exhibition refers to postproduction.
Something that was previously solid becomes flexible and soft, to then return
to its initial state.
In a way this itself can be regarded as an artistic approach but still not
enough to justify an exhibition.
The tendency to work on a revised edition is a common characteristic of some
of these artists. Those who have such an attitude adopt a process that is
similar to the tempering of steel.
The molten metal gets cooled suddenly, the process is repeated over and over
again. The result is extremely hard but fragile and not flexible.
The work that the artists present passes from one medium to another,
repeatedly melted and cooled, formulated and then resolved. Although the
outcome appears natural, we can sense the violence caused by the transition
from one state to another. The overall vision we have of each project is the
need to make things more complex than they could otherwise be.
Opening 03/07/2009, 9pm
